Archeoastronomie je interdisciplinární vědní obor zabývající se astronomickou orientací památek. Archeoastronomické výzkumy se mohou týkat téměř všech staveb, u nichž je patrná orientace na nějaké zvláštní nebeské jevy a důležité světové směry. K bádání využívá archeoastronomie mnoho nejrůznějších metod z různých oborů. Těmi nejvýznamnějšími souvisejícími obory jsou: astronomie, statistika a pravděpodobnost, antropologie, historie a archeologie.
Naši předci, kteří neměli k dispozici technické vybavení, uměli trpělivě sledovat zdánlivou dráhu Slunce nad obzorem. Na základě svých pozorování mohli určit, kde umístit pozorovací místa. K jakému účelu je zřizovali, se můžeme jen dohadovat. Mohly být společenským místem pro setkávání komunity, rituálním prostorem či astronomicky orientovaným "kalendářem".
V České republice existuje řada objektů, které mohly být starodávnou svatyní či kalendářní pozorovatelnou Slunce. Dnes nejsme odkázáni jen na pozorování. Můžeme si pomoci výpočty, znalostmi astronomie, geografie, historie, poznatky archeologů a dochovanými informacemi předávanými ústně (později i písemně) z generace na generaci.
Nedaleko obce Višňová ve Frýdlantském výběžku se nachází seskupení obrovských balvanů rumburské žuly, tzv. Pohanské kameny. Na Klub astronomů Liberecka se obrátila odborná skupina Archeoastronomie při hvězdárně v Sohlandu (viz dále) s žádostí, aby ověřili průchod slunečních paprsků objektem v okamžiku západu Slunce při letním slunovratu. Jejich domněnka se potvrdila, sluneční paprsky skutečně otvorem procházely.
Při Hvězdárně v Sohlandu nad Sprévou v Saském pohraničí vznikla v roce 2007 odborná skupina "Archeoastronomie". Nejrůznějšími metodami zkoumá uspořádání formací kamenů v Horní Lužici. Některé skály se opravdu prezentují jako funkční kalendáře, se kterými můžeme určit čtyři roční období. Působivým příkladem může být například Kukaččí skála (Kuckkuckstein) v obci Königshain. Právě zde byl poprvé viděn fenomén, že zde během zimního slunovratu prosvitly sluneční paprsky uměle vytvořeným otvorem ve skále.
Od roku 2010 organizuje odborná skupina Archeoastronomie sohlandské hvězdárny při letním slunovratu akci, kdy je možno sledovat jak se sluneční paprsky prodírají uměle vytvořeným otvorem ve skalních útvarech.
Společně se školáky a přáteli domoviny prozkoumala odborná skupina řadu skal a zdokumentovala příslušná pozorování. Výsledkem byl turistický koncept "Sonnenpfade - Jäger des Lichts" (Sluneční stezky - lovci světla).
V roce 2018 započala za finanční podpory Evropské unie, Svobodného státu Sasko, obce Sohland a sponzorů realizace tohoto konceptu.
Byla vyznačena turistická trasa k několika "Slunečním svatyním Horní Lužice" a byly osazeny informační tabule. Kromě toho vznikla informační brožura a jako zvláštní pozoruhodnost byl na hvězdárně Sohland umístěn reprezentační funkční model tohoto slunečního pozorovacího fenoménu - kopie skály Kuckuckstein z Königsheinu v poloviční velikosti.
Pracovní skupina vydala tři publikace:
Při vyhledávání průzorů apod. je třeba si uvědomit, že slunovraty a rovnodennosti před 10 000 a více lety připadaly na úplně jiná data a nastávaly v jiných místech obzoru. Zpětně počítaný precesní pohyb zemské osy a přemísťování zemské kůry činí tyto výpočty velmi nejistými.
Kolega astronom (kvůli GDPR jej nechci jmenovat) říká: "Já jsem sice na to téma četl mnoho článků a knihu Zdeňka Ministra (Géniové Dávnověku) a také knihu Antoniho Aveniho (Schody ke hvězdám), ale mám velké pochybnosti o mnoha teoriích, které jsou tam předkládány."
Zdroje informací:
česká (redukovaná) verze stránek pracovní skupiny
web pracovní skupiny www.goetterhand.de
web hvězdárny.
kliknutím na šipku